Když den začnete třemi stejnými, pitomými slovy.

Dvě děti – jedna „dospělá“ osoba. Přesila je jistá. Nebojím se, jsem zvyklá, nic mě nepřekvapí.
„RUN RUN RUN!“ Vyzývám dvojčata ke zdravému pohybu … Srážka …. Krev…

KREV

Krev v puse. Krev na bradě. Krev na tričku. Krev na Leovi

„Nebreč, vždyť je to v pohodě, to znamená, že jsi běžel moc dobře.“ Chlácholavými nesmysly se snažím zastavit brek a proud snoplíků valící se z jeho nosu….

SNOPLE

Snople na Leovi, Snople na kapesníku. Snople na mém čerstvě vypraném tričku. Snople nezastavující se a proudící ven.

„I need to pee!!“ Sundávám Jessice kalhoty a ženu jí na nočník. Leo pořád brečí a Jessica snad čůrá … Čůrá!!!

MOČ

Moč na nožičkách. Moč na ponožkách. Moč na novém plyšáku. Moč na zemi.

Jdu pro hadr a dezinfekci. Cestou stihnu vidět letící autíčko přímo na hlavu Jessicy. „That's not a nice thing to do Leo!“ Jako potrestání ho dávám za dveře. Slyším jen …

KŘIK

Křik Lea. Křik Jessicy. Křiv v domě. Křik v druhém sousedství. Křik v mé hlavě.

Jako naprosto nesprávný výchovný postup zvolím taktiku ústupu. Vytahuju čokoládu. „Sweets!!!!“

ČOKOLÁDA.

Čokoláda na dvojčatech. Čokoláda v Leově kapse. Čokoláda v kočárku pro panenky. Čokoláda v mojí puse.

………………

TICHO

Ticho v domě. Ticho v sousedství. Ticho v duši. Ticho na další dvě minuty ….