SNÍH

Pokud uvažujete proč píši právě o něm, tak jste kápli na to, že krom faktu, že je zrovna kolem nás a faktu, že  prosinec je s ním spjatý stejně jako Cosmopolitan s Carrie Bradhow, moc jiných důvodů už není.  Záměr proč o něm píšu je však jiný. Rozhodla jsem se o něm psát, jelikož to byla první věc, která mě napadla ( toto je záměr hodný spisovatele, viďte? ) a protože jsem se zrovna ve stejnou chvíli  koukala z okýnka na dětmarovickou elektrárnu, tak jsem byla ještě sama sobě vděčná, že mě napadl zrovna sníh. Jelikož kdybych měla psát o elektrárnách, tak to už rovnou můžu psát o štěpení atomového jádra, o obou tématech vím zhruba stejný počet informací …. Moment! Stejný počet asi ne …

                                 elektrárna produkuje energii -1                                     

  A 

atomové jádro se štěpí jako proč? – 0

1:0 pro elektrárnu.

Sníh je všude kolem nás, je to potvrzené, je to fakt,  nikdo to nevyvrátí … Země se točí kolem Slunce a  sníh je všude!  Mé promrzlé prsty u nohou, nové pneumatiky na autech , zpoždění dopravních prostředků a pohled z okna to dokazují. Důkazy jsou nezvratné a nepopíratelné. Jen už to najednou není tak nějak  fascinující jak tomu bývávalo.

SNĚŽÍ !!! Když jsem byla malá, sníh byl pro mě čímsi svatý. Sníh byl pro mne znamením blížících se Vánoc, nejkrásnějších svátků v roce. Byl pro mne znamením zimních radovánek, koulovaček, stavění sněhuláků, sjezdů zdánlivě bezpečných kopců na saních a všech ostatních zdánlivě bezpečných her.. Sníh jsem milovala a přinášela jsem mu oběti v podobě modřin pokrývajících mé tělo.  Se zvědavostí  sobě vlastní jsem jej dovedla celou věčnost pozorovat jak padá  z nebe k nám dolů  a když jsem se procházela, soustředila a chichotala  jsem se nad každým  zvukem,  jež vydával pod tíhou mých bot. Sníh mi dokonce i voněl! Voněl jako chladný závan čistoty a motal mi hlavu radostí. Sníh bych v mém dětském slovníku významů našla pod slovem štěstí. Nekonečn z nebe padající, mokré štěstí.
S něžností se rozplývám nad svou roztomilostí dětských let a zatlačuju slzu nad ztracenou nevinností. Jelikož nyní je to trochu jinak.

SNĚŽÍ !!! Sníh je pro mě cenný jen dvakrát ročně. Je to sníh první a sníh padající 24. prosince. Vzhledem ke klimatickým změnám je tomu bohužel tak, že ho oceňuji za rok už jen jednou  a 24. prosince si pod rozsvíceným vánočním stromečkem zoufám a kleju.  Když jsem teď „velká holka“ s „velkými“ starostmi, sníh jsem šoupla do kolonky „věcí na houby“. Radovánek si neužívám žádných a to ani těch zimních, zato sjezdů zdánlivě bezpečných kopců těch prožívám dostatek každoročne,když se ve svých „protiskluzových“ botách snažím co nejrychleji dojít pod střechu než mi ten sníh padající z nebe k nám!! úplně zmrví vlasy a rozmaže řasenku! Sníh mi padá za krk, leze mi do očí, lepí se mi na podrážky, studí, přichází ve špatnou chvíli a odchází vždycky pozdě. … Tss, prý nekonečné z nebe padající, mokré ŠTĚSTÍ!
Jako bych to ani nebyla já …

Nemohu uvěřit, že roztomilou dětskou nezkaženost a pesimistický rádoby reálný pohled dělí  možná ani ne 10 let. Na jednom dá se říci obyčejném a né moc výmluvném slově jako „sníh“  jsem zjistila, že i když si to neuvědomuju a mnozí mě často osočují z opaku, tak nějak opravdu dospívám. Páni, jestli je tohle dospívání a dospělost, tak bych si raději to vnitřní dítě v sobě nechala až do konce života a to natrvalo!. Naštěstí pro mě a naneštěstí pro lidi hrající si na  dospěláky kolem mě si své vnitřní dítě bedlivě střežím a hlídám (a dovedu ho dokonce i ovládat!) .Být dítětem zjevně není  tak špatné a proč by taky mělo být? Kdo rozdělil hranici dítě-dospělý? Od kolika let se datuje?  Já chci být dítě stále a pořád v určitých momentech svého života. Dětské oči jsou totiž tak nějak vždycky více plné štěstí a dovedou se radovat i z „maličkostí“, třeba právě jako sníh. Tak proč bych proti tomu měla za každou cenu bojovat.

A tak, až se příště dočkáme té seshora posílané nadílky, už nebudu vráštit čelo při pohledu z okna, ale doširoka se usměju. Půjdu spolu se  svým vnitřním dítětem ven a rozhlédnu se okolo, budu poslouchat zvuk voňavého sněhu křupajícího pod mýma nohama a budu za tu třpytivou krásu vděčná a šťastná. A vy?