LEDEN aneb ROZHODNUTO ?

Zdravím vás všechny!

Je to tady, můj první článek k mému roku 2017. Už od začátku jsem věděla, že tohle bude bráno jako povídání ve formě písmen, takže pokud to nesplní vaše očekávání, tak se omlouvám, ale připadá mi to jako chytrý tah jak se co nejlépe přiklonit k názvu mého blogu... aneb DENÍKU.

Někdy mi dva týdny připadají jako hodina, když se ohlédnu zpátky, tak nejsem schopna určit ani jeden bod, který by udělal tuto dobu nevšední. Ale jelikož teď svůj život jaksi „dokumentuji“ tak jsem si své myšlenky, nápady a zážitky  celou dobu zapisovala. ( Zkuste to někdy udělat, možná zjistíte, že váš život je opravdu život, a že se v něm něco děje.) Nuže abych začala…

Líbí se mi to tempo, jakým skáču do Nového roku, se všemi svými předsevzetími a naivními představami o lepších zítřcích. Co se mi už ale nelíbí je tempo, jakým se to předešlé nasazení ztrácí :D. První šok je na vás na Nový rok nelítostně nastražen na vaší osobní váze. A tak když jsem na ni  po svátcích klidu, lásky a obžerství skočila málem jsem to nepřežila ani já, ani váha. ( Stejně jí nesnáším, tak ať … MRCHA JEDNA.) Takže jsem se hned poučila, že takový hazard už nikdy nepodstoupím. Z koupelny jsem vycházela o něco moudřejší, s vnuceným pocitem toho, že chybami se člověk učí a s trochu hodně hraným úsměvem, který měl každého přesvědčit jako, že 20 deka (5kilo!) sem, 20 deka tam. Na pohodu! 

O pár výdechů a nádechů a pozici ORLA (vše co mi jóga kromě bolesti a pocitu na zvracení dala) později,  jsem se podívala na internet… BUM! Víte, znáte ten pocit, kdy vaše staré lásky mají stále své staré lásky (protože trvalé vztahy jsou asi v kurzu, nebo tak něco), vaše nové lásky mají nové lásky a vy jste pořád sami? Je to pocit na nic. Každopádně, když ráno chytnete jednu kulku od své váhy (a to jste si ji sami koupili a ona na vás ještě takhle!) a pak koupíte druhou od svého facebookového účtu  ( a ten jste si taky sami založili mimochodem. Tak co je jako?!) tak se ten pocit na nic ještě znásobí. A pak najednou si uvědomíte …. „Jak na Nový rok tak po celý rok“ No řekla bych NASRAT, ale nechci být na internetu vulgární, prý se k tomu mohou dostat i děti a přečíst si to …. NASRAT, stejně ty děcka už teď znají více sprostých slov, než já kdy budu.

Ještě, že existují přátelé, koho jiného máme otravovat svými problémy.?   

                               ( Se SjůznD = Zuzka :) )

Ale postupuj ve dnech svého života dále a tak po pár dnech otvírám svůj diář, abych viděla jaké další předsevzetí jsem si tam v euforii napsala. Naneštěstí zjistím, že je tam velkým písmem napsána CHULIÁNA!!  ( Jillian Michaels, ta slavná cvičitelka = mučitelka) ve svém návalu odhodlání si tam mé JÁ-2016 napsalo: "každý den, bezpodmínečně!" Mé JÁ-2017 řeklo, že JÁ-2016 je debil a šlo se převléct do sportovního, protože co je psáno to je dáno.

 O tom jak cvičím Chuliánu napíšu již brzy, ale řeknu vám, že ten pocit PO stojí za to. Navíc jsem si to vypočítala takhle. Problém s tím jak dlouho jsem single a s mou zjevně porouchanou osobní váhou, Chuliána hravě vyřeší! … Klasická ženská matematika.

                   CVIČENÍ = POSTAVIČKA JEDNA BÁSEŇ + MUŽ. 

Já mám hodně ve zvyku přemýšlet, navíc jsem taky stresař a Plánovač Obecný. Já prostě potřebuju mít v životě plán a tak jsem pár bezesných a prostresovaných  večerů prostě produmala. Víte, největší záhadou a otázkou mého života je pro mě to kdo jsem… Já to prostě nevím, někdy mi připadá jako bych v sobě měla dvě naprosto rozdílné osoby, jedna z nich prahne po klidném domácím životě a druhá je trochu více ambiciózní. Chtěla bych, aby jedna z nich přirozeně zemřela a tím udělala tu špinavou práci za mě. Já pak nebudu mít  na rukou krev a nebudu si muset za krabičky cigaret kupovat od svých spoluvězňů nářadí na kopání tunelu ( shlédnutí všech sérii Útěku z vězení a Vykoupení z věznice Shawshank mi něco dalo). Takže …  Po zhruba dva týdny jsem byla pevně rozhodnutá jak budu pokračovat dále, a že můj už finální ( Asi tak posté finální ) plán nic nezmění….. A ejhle!

Takže tenhle týden jsem se zamyslela a zjistila jsem, že jsem neviděla filmové plátno v Ostravě už opravdu velmi dlouhou dobu. A tak jsme se to s mou sestrou rozhodly napravit. Když jsem se podívala na cenu lístku tak jsem zděšeným záklonem  hlavy uznala, že jsem teda v kině  nebyla opravdu, ale opravdu  dlouho. ( Ne beze srandy, byla jsem v kině tak před třemi měsíci a oni zase podražili?? ).Víte,  pokud jste si někdy všimli tak na lístku který dostanete je napsáno, že z ceny vstupu jde 1% na Fond kinematografie. 1%?! To jako vážně? Takže za celou tu dobu co tyhle multiplexy navštěvujeme už Cinema City muselo postavit tak jednu další pobočku z našich peněz a kinematografie si polepšila asi tak o 10kč :D. Hrozný! 

Každopádně zatímco jsem si vylévala srdce nad předraženými kiny, možná jste ztratili tu nit, že tohle má navazovat k té časti o tom, jak jsem si zase „zbortila“ plány. S Kamilou (sestra) jsme šly na LA LA LAND. … Jedno slovo „ ACCHH“ 

Ten film je brutálně nádherný a Ryan Gosling ještě více, a když si představíte , že hraje jazzového klavíristu … tak … No ten film prostě vydělá to je jasný! I kdyby v něm celých 127 minut byl jen Ryan se svým bezchybným kukučem. Ale to jsem zase odbočila! Krom všeho skvělého byl ten film i o tom, jak si dva mladí (Krásní, talentovaní… a znovu krásní) lidé jdou za svými sny. A když Emma Stone k závěru filmu zpívala písničku o své tetě, která skočila do Seiny (Já vím, já vím…), tak jsem si řekla … „ Pane Bože, je to tady zase“. Ono věc se má tak, že pokud ve mně vyhrává mé rodinné a klidné já, tak se cítím bezpečněji a uvolněněji, jenže hned co jsem vyhodila kelímek od coly a uvaděč za námi zavřel dveře, věděla jsem, že ambiciózní já je zase v čele. A tak do dalšího týdne vstupuji zase trochu jiná, trochu vystrašená, natěšená a pro dalších pár dnů trochu rozhodná…

Nějak se mi ta zima začíná líbit a mém milovanému Levinkovi taky. Už chápu všechny matky a jejich rozplývání se nad svými ratolestmi zkoumající sníh. 

Trochu roztomilosti ve formě Levina a Jessinky na závěr :)