LEDEN

Jak dlouho trvá půl měsíce? Dva týdny … deset? Už si nejsem tak jistá. Snažím se rozpomenout na všechny události z druhé poloviny ledna. No události, tak to nazývám, ale prostě na pohodu řečeno, něco co jsem dělala, nebo se mi přihodilo. Ale nemůžu si vzpomenout, připadá mi, jako by utekl tak půl rok, ne-li víc. To se to opravdu stalo nedávno?  Ptáte se, proč přidávám článek tak pozdě?  Hold jsem v tomhle nezodpovědná, a tak jsem nestihla ani termín a ani si sepisovat poznámky. Nuže  schválně na kolik věcí si jen tak z hlavy vzpomenu … 

1    1.    V lednu jsem“ badmintonila“. Šla jsem si zapinkat s lidmi ze školy a taky s Nikol… No, ale to si dovedete představit náš styl hry. Pravidla byly ta tam, ale slova chvály padaly stále. Nakonec jsme měly s Nikol radost z pár vyrašených kapek potu na čele a s úsměvem na tváři jsme se vydaly k našim domovům.

 

  






    2. Druhá  věc v tomhle měsíci bylo vybírání výšek. Já tohle prostě nemusím. Už od konce střední mám jasno, že si chci ještě něco dostudovat, ale vybrat co, byla jedna z nejhorších otázek posledních čtyř let mého života. Nakonec jsem si vybrala … ale teď musím vybrat školu. ( To to vybírání neskončí? :D) Tak jsem začala zkoumat ten systém přijímání a příjímacích zkoušek a všech těch webových stránek, vyhledávacích okének  a dalších věcí okolo … No to vám dneska, ale je!

    Obecně studijní předpoklady  = úhlavní nepřítel číslo jedna!

    Moje fajn spolužačka má fajn knížku s opravdu „fajn“ příklady otázek. Hned  u první z nich, jsem věděla, že jsem prostě ( omluvte mě ) v řiti!

 Tady to máme: S kým se mohl reálně potkat Karel IV?  Jedna z možností byl Leonardo da Vinci, další možnost byl jistý pan Břetislav, už nevím který ( takže jsem o něj jinak logicky věděla spoustu jiných informací), další dva jména jsem pro jistotu ani neznala a poslední možnost byla John Locke. ( Jediného Johna Locka kterého znám je ze Ztracených a pochybuji, že autoři knihy měli na mysli právě jeho.)  A tak mi tato otázka zúžila výběr VŠ. Tentokrát jsem se zaměřila pouze na ty, kde se dělají přijímačky z něčeho jiného než z Karla IV a dalších podobných. Na konci měsíce jsem měla proces konečně hotový a pak jsem si uvědomila, že mě čeká proces učení se na ně. No nemilé uvědomění, to vám tedy povím. Ale řekněte mi, to opravdu dneska tolik středoškoláků dovede odpovědět na Karla IV bez potíží? Ta otázka by měla jít do milionáře, záchytný bod za 650 000!

    3.   V lednu se ze mě stala dvojnásobná skoro teta!!! JE TO RADOST. Má milovaná kamarádka porodila dva krásné kluky (nezdá se vám, že se těch kluků rodí nějak hodně? Jako by už tak ženy nebyly dost diskriminované. :D) Každopádně jsou krásní a jsou malí!! Byla to láska na první ublinknutí. Ano, pozvraceli mě, ale kdo by to těm puclatým tvářičkám měl za zlé, že? Opravdu jsme my všichni byli na začátku tohohle všeho zmatku tak malincí? Můj mateřský pud ve mně explodovat, hned na to ten žár uhasila myšlenka na to, že není šance rodinu založit, protože není otec. A tak čert s tím, řekla jsem si a druhý víkend vyrazila s Nikol do baru. Kdyby totiž tu explozi dostatečně neuhasila ta myšlenka na otce-neotce, spláchnu jí pár půlkami.

    5.   Vyrazily jsme oslavit mládí, nezávaznost a eventuálně pohledat toho již tolikrát zmíněného otce pluku. Ale řeknu vám, doba se změnila, nebo jsme se změnily my s Nikol? Co to, že kdysi byl každý trochu podnapilý kluk s milým kukučem jako DON JUAN a teď je jako jeho pravý opak. Jako jeho zlé, nepodařené dvojče, černá ovce rodiny, VYVRHEL.  Jen co na nás ti chytrolíni otevřou pusu  a promluví, teda nejdřív jde závan vodky, rumu a kdo ví, co všechno oni pijou, a až pak slova, tak zjistíme, že na to UŽ JSME SAKRA STARÉ. Nikol tvrdí, že je to tam skoro samý primitiv, jako neandrtálci. Já zas na to, že neandrtálci už vyhynuli, byla to taková ta větev, co prostě přirozeně vymřela. Ale Nikol si neoblomně stojí za pravdou, že přinejmenším dva úkazy přežili. Tak já zas na to, ať to nikomu neříká, že by je ještě chytli a dělali na nich pokusy, no a my jsme PROTI testování na zvířatech. Pak obě uznáme, že jsme trochu jedovaté, ale na druhou stranu,  máme zároveň  i pravdu. Tohle se opravdu jen tak nevidí. Přísahám! Ale nakonec jsme na ně milé, protože nezáleží na chytrosti a zajímavosti, pokud jsou lidi hodní. A tak jsou hodní a my jsme hodné taky a doufáme, že už je nikdy neuvidíme J

PS: Neviděly jsme se, ale oni napsali: „ Šly bIste v patek Wen?“

Nikol: „Dena! To se pořád píše dvojité W místo v?“

Já: „ No já nevím, já to nikdy nedělala“

Nikol: „ Já to dělala tak v osmé třídě, to už je tak skoro deset let ! ( smutné ticho. .. )“ :D